Autobusového zájezdu se zúčastnilo celkem 40 lidí.
Při výběru míst a témat zájezdu se mnozí z nás divili, proč zrovna špinavé a začouzené Mostecko. Nakonec jsme dali na radu Standy Kouta a odjížděli s poněkud smíšenými pocity, ale vraceli jsme se určitě všichni nadšeni. Měli jsme pěkný pohodlný autobus, šikovného a ochotného řidiče, který nás vozil po úzkých silničkách Podkrušnohoří, ty méně zdatné téměř až na místo.
Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Mostě nám byl představen příjemnou průvodkyní, která nám napřed promítla krátký dokumentární film o jeho unikátním přestěhování v roce 1975, kdy byl po mnohaleté přípravě přemístěn za 28 dní o 841m dále na jih, aby uvolnil místo nově založenému povrchovému dolu. Většina z nás znala tento kostel pouze letmým pohledem z auta, nebo autobusu. Zvenku působí prostě, skoro stroze, ale při vstupu do chrámové lodi jsme byli překvapeni krásnou výzdobou, zejména unikátní kroužkovou klenbou a emporou – ochozem – na kterém byly vystaveny restaurované vitráže a dokonce jsme mohli obdivovat troje funkční varhany. Takovouto emporou, která probíhá kolem celé chrámové lodi, se mohou pochlubit pouze tři kostely na celém světě.
Zámkem Jezeří nás provázela paní kastelánka, která o jeho zachování doslova bojuje s každou vládní garniturou dlouhou řadu let. Zámek je z vnějšího pohledu téměř ruina, ale uvnitř jsou zachované originální stavební unikáty. Je to údajně třetí nejrozlehlejší a skutečně monumentální stavba, kterou v minulosti zdevastoval minulý režim a ten současný ji ohrožuje povrchovou důlní činností.
Po dobrém obědě v Oseku jsme absolvovali Komáří vížku. Někteří lanovkou dlouhou 2348m z Krupky, ti méně zdatní autokarem téměř na vrchol hory, odkud je prý vidět velká část Podkrušnohoří i malebného Českého středohoří. Mlha nám ale dost pokazila výhled, závěr zájezdu však spravila kávička v příjemné restauraci.
Vladimír Kvasnička