Zvláštní, ale výstižný název výstavy. Na této výstavě jsou totiž vystaveny vzácné předměty, které časově jsou rozprostřeny na velmi dlouhou dobu. Jedná se totiž o největší sbírku votivních předmětů. Máme velmi vzácnou možnost , abychom si prohlédli t.zv. svatovítský poklad,který představuje jednu z největších chrámových sbírek v Evropě. Samozřejmě není vystaven celý. Ale tato výstava nám ukazuje jenom určitou vybranou část pokladu, abychom viděli předměty zhruba od 10. stol až skoro po současnost. Každý přemět představuje kousek historie a my můžeme jen žasnout nad řemeslnou zručností a nad dokonalostí každého předmětu. Výstavní síň je na pohled vemi strohá, převládá černá barva a lesk skleněných vitrin . Právě proto každý předmět má svůj
prostor, je skvěle nasvícen, takže jeho zlatý lesk upoutá pozornost. Od malých relikviářů se předměty proměňují, nabývají na velikosti a zdobnosti – a tady můžeme použít příměr – až oči přecházejí. Ke konci vystavených předmětů se objevují vlastně portéty – např, busta sv.
Víta a i relikviářová busta sv. Václava. Za touto krásnou , nečekaně působivou výstavou jsme jeli až do Drážďan, do města, které je proslavené nejen svými galeriemi ,ale také svou historií. Všichni si pamatujeme, jak toto město bylo poničené válkou. Po výstavě jsme se prošli kolem slavného Zwingeru a zašli se podívat do kostela Frauenkirchen doslova vystaveného znovu i za použití starých zachovalých cihel očištěných ze zbořeniště. A pak – někdo si zašel na oběd, někdo na zmrzlinu, posadili jsme se na lavičky do stínu a potěšili jsme se pohledem na krásné budovy kolem nás. A touto chvilkou pohody v krásném počasí jsme zakončili dnešní výlet.
Eva Šulová