Před týdnem / Podzimní procházka/ jsme měli nádherné počasí , a ještě den před odjezdem do Kadaně bylo tak nádherně jak bychom si přáli, aby takové počasí vydrželo i na náš výlet do severních Čech . Ale – ráno v den odjezdu byly celé Mnichovice přikryty hustou mlhou a taková mlha nám zpomalila cestu a vydržela až do Kadaně. Městečko bylo celé zazávojené a k tomu byla ještě zima, nicméně pan průvodce byl přesný , přišel v určenou hodinu a my jsme vyslechli historii města. / jen taková malá poznámečka – my jsme se klepali zimou a pan průvodce měl tenké tričko a přesto tričko tenkou rozepnutou košili/. Královské město Kadaň leží na úpatí Krušných hor na břehu řeky Olše. Za kralování Přemysla Otakara II.byla Kadaň povýšena na královské město r.1259., a za panování Karla IV.dochází k rozkvětu . Historické jádro města Kadaně bylo prohlášeno za městskou památkovou rezervaci. Za nejlepší přípravu a realizaci programu „Regenerace městské památkové rezervace“ byla Kadaň vyhlášena za „Město roku 1995“ Prohlídku města jsme začali u Sloupu Nejsvětější Trojice 1753 – 1755, s četnými sochami a reliéfy svatých, přešli jsme asi k neznámějšímu objektu – ke Katově uličce, je totiž nejužší ulicí v Čechách /nejužší místo je 66,1cm/, ale která sloužila k odvádění vody z náměstí . Nahlédli jsme do kostela Povýšení sv. Kříže, s cenným vnitřním vybavením . Prohlédli jsme si městské hradby, které patří u nás k nejzachovalejším a byli jsme upozorněni na t.zv. barbakán, na půlkruhovou stavbu, která znemožňovala střílet útočníkům přímo na bránu a po vnitřních hradbách jsme došli až na konec hradeb a vyšli jsme uličkami na náměstí. Byla vyhlášena obědová pauza. A po obědě byl určen čas další prohlídky, kdy sestoupíme do základů hradu. Kadaňský hrad byl založen v polovině 13. stol. za vlády Přemysla Otakara II. a dnes slouží jako Knihovna a Dům s pečovatelskou službou. Tyto prostory nejsou přístupné ,takže sestoupíme pouze do základů a prohlédneme si sklepní prostory, kde je umístěna muzejní expozice o vývoji hradu. Je zajímavé, že v těchto prostorách jsme neměli stísněný, takový ten vězeňský pocit,ale spíš jsme obdivovali mohutnost a vlastně krásu různých klenuti a práci s kamenem A když jsme vyšli ven, mlha se rozplynula a bylo docela pěkně. Ještě jsme si na náměstí prohlédli radniční věž, bílou, vysokou a ještě jednu věž na konci ulice
– Bránu Svatých , kterou kdysi musel projít každý, kdo chtěl vstoupit do města – i sám pan král! Mlha se rozplynula, cesta zpět byla rychlejší – Večer totíž jdeme do divadla v Říčanech, takže vše stihneme v pohodě.
Eva Šulová 22.10.2024