Krásné údolí na horním toku Labe, blízko Jaroměře, si vybral hrabě Špork /1662 – 1738/ , aby zde uskutečnil svoji myšlenku – vybudovat na léčivých pramenech lázně. Inspiroval se mnoha evropskými vzory , kde vedle hraběcí rezidence, kde se vedl společenský život, se stavěly
charitativní budovy, kde dožívali penziovaní sloužící a vysloužilí vojáci. Hrabě Špork byl totiž synem vojáka a sám se dopracoval až na císařského generála. Ale prý trpěl celý život komplexem ze svého nízkého původu, pro který stará šlechta na něj hleděla trochu přezíravě. Proto hrabě pořádal v zámečku v lázních velkolepé slavnosti , kde se sjížděla šlechta prý z celé Evropy a víno z kašen teklo proudy. Lázně byly vybudovány na levém břehu řeky, ale hospic na protějším, vyšším břehu. Hospic byl stavěn podle plánů slavného architekta Giovanniho B. Alliprantiho . Nejdříve byl stavěn kostel Nejsvětější Trojice, vysvěcen byl r.1717, skoro současně byla stavěna pod kostelem krypta- jako hraběcí hrobka. Po obou stranách se stavěly budovy pro chovance
ústavu – hospice – a celý komplex je dotvořen sochami Ctností a Neřestí z dílny sochaře M. Brauna / dnes kopie , protože originály jsou v lapidáriu/. V hlavní chodbě hospicu / dlouhé 140m/ je zrestaurovaný cyklus nástěnných maleb – Tance smrti. Také jsme tu viděli jednu z nejstarších lékáren „U granátového jablka“ s krásnými originálními nádobkami na různé bylinky a léky. Průvodce nás také zavedl do kostela a do lapidária, abychom si mohli prohlédnout originály soch M Brauna. Tam se s námi rozloučil ,a my jsme se mohli ještě projít krásně upravenou bylinkovou zahradou, která byla vedle hlavní budovy.
Kuks je národní kulturní památka a v turistických průvodcích bývá charakterizován jako -zámek, který není zámkem – protože mohutná budova hospicu, při pohledu z protějšího břehu, vypadá pravdu monumentálně .
Fotografie najdete zde