familierně nazývána také „Kuňka“ – leží v rozlehlé polabské nížině, a přesto, že její převýšení nad rovinou je pouze 80 m – je velice výrazným krajinným prvkem. .Archeologické nálezy dokládají, že byla osidlována už od nepaměti. Z nálezů jsou zejména známé otáčivé kamenné mlýnky / žentoury/,které vyráběli z místního kamene Keltové. Ovšem hrad byl na vrcholu kopce postaven až na rozhraní 13. a 14. století, ale brzy zchátral a na jeho místě si až r. 1421 si postavil sídlo husitský hejtman Diviš Bořek z Miletína. A hrad se stal opěrným bodem husitů. Po husitských válkách se hrad dostal do majetku českého krále Jiříka z Poděbrad, ale posléze byl znovu prodán Jaroslavu z Pernštejna / proto je na hlavní vstupní bráně jejich znak/ . Ovšem nejvíce zchátral ve třicetileté válce- byl celý vypálen – kámen se rozebíral na stavební materiál. Ale snaha o záchranu hradu počala teprve až ve dvacátých letech 20. století.
My jsme si prohlédli krásně zrestaurovanou západní část , na které se podílel známý architekt Dušan Jurkovič . Prohlédli jsme si i původní základy asi ze 12. století a pak přes zrestaurované salonky a malou výstavku dokumentárních fotografií jsme vystoupali až na vrchol věže.
A opravdu jsme viděli široko daleko kolem dokola a průvodce nás dokonce upozornil na lehce načrtnuté obrysy dalekých Krkonoš. A všimli jsme si také, že horní plochá část část střechy je osázená travinami a kytičkami. Samozřejmě jsme se pak dole na nádvoří všichni vyfotili.
Oběd jsme měli naplánován v Chrudimi a posléze jsme jeli do Slatiňan, podívat se na slavné starokladrubské koně.Prohlédli jsme si stáje, ale většinou byli koně venku . Jsou opravdu nádherní. Po prohlídce jsme chvíli čekali venku na dvoře a mohli jsme vidět dvoudenní
hříbátko . Jedna z chovatelek prováděla hříbátko i s klisnou kolem dokola. Dívali jsme se a dívali a fotili a fotili — a byl to ten nejhezčí závěr prohlídky .