Je 1. dubna – jedeme vláčkem do malého městečka, které má ale dlouhou historii. Mníšek pod Brdy je umístěn v přívětivé krajině na úpatí Brdského hřebenu a vlastně leží na bývalé zemské stezce mezi Čechy a Bavorskem . První písemná zmínka je z r. 1348 v zákoníku Karla IV, v němž nařizuje , aby tvrz a městys Mníšek navždy zůstal majetkem Koruny. Ale čas byl neúprostný, na městečku se podepsaly nejen husitské války, ale i švédská vojska během třicetileté války poničila městečko.
R.1655 koupil zpustlé panství pan Engel z Engelsflussu a postupně pozvedl celý kraj , ale majitelé se střídali a posledními byli Kastové z Ebelsbergu – těm bylo panství r.1945 zkonfiskováno. Přijeli jsme navštívit zámek, jehož dnešní podoba je ve stylu pozdní renezance / renovoval slavný architekt Carl Lurag/. Je velmi malebný a i jeho interiery jsou půvabné. Zámek má netradičně 3 věže, původně prý měl čtyři, ale pověst vypráví, že kdysi dávno se krajem přehnala velká vichřice ve které se proháněl čert a když letěl nad zámkem, popadl jednu věž, a když na Svaté hoře v Příbrami zvonilo klekání , pekelník se lekl a věž upustil. Ale pravda je, že majitel zámku byl příslušník nižší šlechty a tudíž nemohl mít zámek se čtyřmi věžemi. Po obědě jsme navštívii kostel sv Václava, který byl postaven na místě původního kostela ze XIII – XIV. stol. Zvenku velmi jednoduchý barokní, ale jeho interier byl velmi působivý . Rokokový oltář bez obvyklého obrazu, čistě plastický – sv. Václav klečí před palladiem země české – je velmi zvláštní a krásný. A ještě maličkost – na místní faře bydlela Marie Wagnerová – Černá , která pod pseudonymem F. Háj napsala příběh malého chlapce /v sedmi dílech, který prý v začátcích psala na použitých pytlících od mouky/, který možná všichni nečetli, ale všichni ho znali — a ten chlapec se jmenoval Kája Mařík.