Dne 25.2.2020 navštívilo 17 členů klubu seniorů klášter v Emauzích. Klášter byl založen 21. listopadu 1347 českým králem a římským císařem Karlem IV. v Podskalí pro řád slovanských benediktinů, při starším kostelíku svatých Kosmy a Damiána. Klášter se díky přímé podpoře císaře těšil velké popularitě, byl sídlem slovanské církevní vzdělanosti a šířila se z něho věrouka ve slovanském jazyce. První opat se jmenoval Jan a pocházel jako i první řeholníci z oblasti dnešního Chorvatska.
Klášter fungoval i v době husitské, unikl sice vyplenění, ale celkově husitské období Emauz bylo dobou úpadku. I další dvě století se pro Emauzy jevila jako skomírající. V roce 1636 císař Ferdinand III. donutil české mnichy odejít z Emauz a do uvolněných prostor uvedl benediktiny z Montserratu. Ti v roce 1640 nahradili původní širokou polovalbovou střechu s velkým štítem trojdílnou střechou, přestavěli západní konec lodi a přistavěli dvě věže. Průčelí s věžemi bylo dokončeno v letech 1712 až 1723, dále byl pořízen nový hlavní oltář. V této době v Emauzích působilo mnoho velmi vzdělaných mnichů. Koncem 18. století však začal klášter opět upadat. Roku 1880 nabídl pražský arcibiskup Bedřich Josef kardinál Schwarzenberg klášter jako útočiště německým benediktinským mnichům. Po vyhlášení Československa byla komunita německých benediktinských mnichů vyhoštěna a v roce 1919 byl klášter krátce v majetku hudební konzervatoře. V roce 1920 se převorem-administrátorem kláštera stal Arnošt Vykoukal. Ten se snažil klášter oslabený nuceným odchodem německých mnichů opět stabilizovat. Pod jeho vedením se klášter stal místem českého liturgického hnutí. Opat Vykoukal byl také autorem myšlenky založení samostatné kongregace pro benediktinské kláštery. V Emauzském klášteře také začaly být slouženy bohoslužby v byzantském ritu, čímž se klášter snažil navázat na původní ideu Karla IV. Slibný rozvoj opatství pak přerušila nacistická okupace a vypuknutí druhé světové války. Při spojeneckém náletu na Prahu 14. února 1945 byly klášter i kostel silně poničeny bombardováním. Na klášter a kostel dopadly tři zápalné pumy. Zásah zničil obě gotické věže klášterního kostela, kostelní klenba se ze dvou třetin zřítila, gotické budovy vyhořely. Opravy komplexu proběhly v první polovině 50. let dvacátého století. V roce 1950 byl klášter zrušen a připadl Československé akademii věd. Větší část mnichů byla internována, části mnichů se podařilo odejít do Itálie. Po roce 1989 získalo zpět budovy kláštera i kostel Benediktinské opatství v Emauzích a v klášteře opět začala žít malá mnišská komunita. V roce 2003 byla dokončena rekonstrukce kostela, byl posvěcen nový oltář a první mše se konala symbolicky na velikonoční pondělí 21. dubna 2003. V roce 2018 začala revitalizace klášterní zahrady. V současnosti má emauzská komunita čtyři mnichy.
zapsala: Květoslava Procházková